Ta nejlepší a nejkrásnější

14. března 2011 v 16:53 |  Bára pes
Na úvod vám chci představit tuhle bezkonkurenčně nejlepší a nejkrásnější psici na celém širém světě.



Její jméno jest Betty od Dračických Kamenů, ale jelikož Betty je vážně odpor, je to Bára. Pojmenoval ji tak můj otec, ten který to všechno způsobil a dopravil do našeho (tenkrát) hnusného bytu tuhle hvězdu sýru. Ne že by se rozhodl ji přinést jen tak z rozmaru. Já jakožto malej debil a démon dohro toužila po vlastním psovi už od narození. Možná za to mohla má nátura, ale sama jsem na vycházkách musela nosit kšandy a vodítko. Způsobilo to i mou posedlost ve všem psím, potažmo zvířecím a když jsem psa nemohla mít, mohla jsem jím alespoň být. Naučila jsem se dokonale štěkat a výt tak, že mi většina psů z přilehlého okolí odpovídala. Většinu dne jsem strávila na čtyřech a běhala z pokoje do pokoje a vůbec, chovala se jako pes. Takhle jsem přežila svých prvních sedum let. Dál už to rodičové zřejmě nemohli snášet a raději mi pořídili psa. Tedy výše jmenovaný otec to zřejmě nemohl snášet více, než matka s ocelově železnou vůlí, kterou nerozhodilo ani to, že když mě přivázala před obchodem, při jejím návratu jsem na místě déle neprodlévala.
No, stalo se tak a někdy v podvečer se otec navrátil z práce i s jedním takovým kožnatým štěnětem.
Své přátelství jsme stvrdily již ten večer, jako správné pokrevní sestry krví, tedy alespoň z mé strany. Mé milované štěně mě kouslo do nosu, na znak lásky, samozřejmě.
Od té doby se protloukáme světem a životem v nerozlučné dvojici na život a na smrt. Doslova.
Kdybych měla vyjmenovat co všechno se mojí jediné lásce kdy přihodilo tak dostanu deprézi. No ale ve zkratce. Už jako štěně jí nějaká kokřice roztrhla ucho na šití, chudák malá musela mít talíř. Třikrát byla přiotrávená, to ta náruživá láska k jídlu, kterou sdílí většina labůžů. Jelikož moje psice miluje všechno poživatelné i to méně, nerozhoduje ani velikost, barva, povrch, chuť či vůně - případně zápach. Jednou to bylo tak na hraně, že musela jít na vypumpování žaludku.
Jednou si i takhle natrhla dráp, a co má být, řeknete si, jenže ona se jí do toho dostala infekce a hrozilo, že se jí dostane do celý nohy, a tak milá zlatá musela na amputaci. Další poznávací znak tedy zní - tři prsty na levé zadní noze.
A pak, to nejhorší, spolkla masážní balónek. No jenže než na to veterinář přišel měla ho v sobě týden kdy nic nejedla a skoro ani nepila. Doslova před očima se ztenčovala a její ksichtík se protahoval. Poslední řešení byl jinej vet, kterej jí konečně zrentgenoval. Ve střevě měla balónek. Hahaha. Šla na operaci a hned po ní byla jako znovuzrozená.
A záněty děloh. Jednou to měla tak hrozný, že sem z toho byla zralá na pěst. Jsem pyšná na to jak jsem nerozhoditelná, klidná a stoická, až flegmatická, ale všechno co se týká mají psice hrotim. Takže když z ní teklo jak z vola byla jsem zralá na injekci. Ne, že by se to neopakovalo. Jednou měla antibiotika čtrnáct dní, podruhý jenom pět dní. I když mi doporučujou kastraci, já na ni nepůjdu. Nechci mít labila, stačí když se do konce smrti vyhnem vodě. Což je asi plánované týrání, protože Bára pro vodu žije, ale hold se nedá nic dělat.

Do toho všeho stihla ještě mít štěňata. Což považuju za největší chybu mýho života, protože není uchovněná. Byla sem malej debil a matka projevila zájem, což bylo dost neuvěřitelný, protože ke zvířatům a vůbec mojí psici žádnej vztah nikdy neměla. A tak se stalo. Měla jich osum, dvě umřeli, komplikovanej porod samozřejmě. Byl to zážitek a už nikdy víc, řikám si. Možná až jednou bucu mít chovku, což je dost nepravděpodobný, protože fenu už nikdy nechci. Bára je Bára, svou povahu si přefiltrovala skrze mě, je to stejná flegmatická povaha jako já, rozhodit ji dokáže jen to, pokud mě nevidí za svym zadkem. Ale stejně vidim jak se jí pod měnící se hladinou hormonů mění i chování.

Bára ráda jídlo. Všechno a vždy, když nechce je oheň na střeše. Prakticky nejedla a systematicky odmítala jídlo jen když měla na mále.
Bára ráda vodu. Ale pozor jen tu kde se dá plavat, případně cachtat. Hadici přímo nenávidí a sprchu mučednicky přežívá.
Bára ráda aport. Ale třikrát maximálně a dost, pak si klacek odtáhne a začne požírat, balónek a ostatní plasty zahodí a dělá, že je nemůže najít.
Bára ráda stopy. Tomu jsme se bohužel nikdy nevěnovaly a na starý kolena asi ani nezačnem.
Bára ráda mě. A já jí.


Nějaké to základní info:
jméno: Betty od Dračických Kamenů
plemeno: labradorský retrívr
narozena: 7.12. 2000
matka: Bira Black Pyrhos of Prag
otec: Amberside Another Rumpus
zbarvení: mléčná káva
výška: 61 cm
váha: 30 kg
rodokmen



A tyhle sou prosim proto abych byla frí in a kůl a měla svoje samosilně vyfocené křivé a rozmazané fotky svojí hlavy na svym blogu, ne asi :D
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Asi Ron Asi Ron | 14. března 2011 v 17:26 | Reagovat

Zábo, to je úplně tak krásně napsaný.
Nutno podotknout, že tak, jak jsem měla Bářu tu čest poznat, tak její popis odpovídá.
Co sem dodat ještě její krycí jména, typu Rorsan a tak? (Nebo jsem byla nepozorňák a přehlídla to?)
Takhle ty fotky vypadají i celkem epikově (ty ode mě), ale musíte se ve čtvrtek vyfotit ještě nějak hustorkutějc.
Jste holt vydupliny, tak aloh.

2 izabelle izabelle | Web | 14. března 2011 v 18:33 | Reagovat

[1]: Ty ode mě sou trapný, já vim :D
Jo, hele to bych mohla, ale pak dyž o ní budu psát tak všichni budou vědět... no ale co :D

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. května 2011 v 19:11 | Reagovat

Moc krásná. :-)

4 izabelle izabelle | Web | 10. května 2011 v 11:24 | Reagovat

[3]: já vím :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama