Ve znamení Posrana

18. března 2011 v 0:54 |  random
Dneska sme se opět vydaly zažívat epochální dobrodružství, tentokrát ne na skládce, ale v srdci města.

Srazit sme se měly o ždibec později a o ždibec jinde, ale moje cesta taky stojí za zaznamenání. Vyrazila sem s Obludou pěšky na metro (jedna zastávka tramvají) přes park, aby se vyvenčila. Po cestě se dvakrát vyprázdnila, po druhý sem o tom nevěděla v pohroužení do psaní smsky, a tak sem to neuklidila. Snad sem pobouřila dost důchodek čumících z okna, ale normálně to po ní zodpovědně uklízim. Dyž se teda dvakrát vysrala nabyla jsem dojmu, že už je na celej den vyvenčená a mám to z krku. Což byl fatální omyl.
Doplazily sme se do metra a jely na Můstek. Seděla sem prakticky na zemi, opřená o dveře o které se nesmíte (!) opírat a čuměla na lidi. Obluda seděla vedle mě a tvářila se rezignovaně. Přistoupila k nám matka s démonem a sedli si "tak aby sme viděli na pejska".
"Ten je jak Maxík viď?"
"Ale má vemínka"
"To sou prsíčka, vemínka maj jenom krávy a kozy."
Po té sme naštěstí vystoupily. Vylezly sme z metra do toho podchodu, nebo co to je - pasáž Lucerna. A ten můj debil se rozhodl, že se právě teď musí zase vysrat. No nezabili byste ho? Vytahala sem jí, s tim, že to jako může počkat, těch pár metrů do Františkánský, ale stejně to nezvládla. Tak sem jí nechala. Lidi čuměli. Pozdvižení. Naštěstí sem v tašce s jeřábama měla papíry (na hovna). Tak sem to teda jako uklidila a všechny okolo čumějící sem zabíjela pohledem.
Prošly sme Františkánkou do další pasáže, které k vaší smůle nevim název na Jungmannovu a pak Charvátovou na Národní. Mám tu otevřený mapy, nemyslete si, že vim ty ména z hlavy. :D A tam na nás čekala samozvaná Rounyna, nebo-li Ron a také první polovina mrtvé verizy.
Sdělila sem jí svoje fekální zážitky a mohly sme pokračovat v epochálních dobrodružstvích jako včera. Šly sme pjéšo na most Legií, po cestě se Obluda rozhodla, že opět potřebuje srát. Mezi jeřábama naštěstí stále prodlévaly papírový pytlíky.
Uklízeči zřejmě využili mokrého počasí a umývaly Národní divadlo, prošli sme se tedy i mýdlovou kalužinou, přešli zdárně na most a k překvapení našemu i pár turistas sme u Žofínskýho ostrova uviděli otužilce. Dával si tam kraulíčko a prsíčka a měl červený plavky.
Ke konci mostu nás minuli líný turistas na Segwayích a my přešly na Malostranský nábřeží. Začlo poprchávat. Dva jeřáby sme v očekávaném efektu hodily do Vltavy. Bylo to nudný, všední, fádní, ... a tak.






Vlezly sme na Kampu, kde se Obluda zase vysrala.
Dospěly sme k názoru, že takhle pěkně jí střeva prohnaly ty sušenky od Pedigree, co sem jí včera v dobré vůli koupila u číňanů.
Potkaly sme nevěstu. Všichni kolemjdoucí, krom nás, se na ní trapně usmívaly. Stouply sme si pod jedno Karlo mostní podloubí a čekaly na zázrak. Potkaly sme další nevěstu. Turistas pokřikovali. Všichni velmi nadšení, krom nás.



Žádný zázrak se neudál a tak sme se rozhodly pro kafárnu. Vlezly sme na Karlův most a přešly na Mosteckou. Rouna si vyžádala prachy a zalezla do Mekáče. Přinesla mrzliny. Skovaly sme mrzliny a zapadly do kafárny.
Jako chudý student sem si dala jenom čekuládu.
Válely sme se tam dlouho. Udělaly bordel na stole s jeřábama a kelímkama a všechno sme to skicovaly a fotily. Chudák pán sběratel odpadků to nemoh odnýst.


























Vyšly sme si zpět na Karlův mostek a přešly na druhou stranu. Potácely sme se uličkama na Staromák a následně na Náměstí Rebubliky, tam sme si v metru řekly čau a zakončily náš výlet.
No, aspoň mám vysranýho psa.
autorka fotek, které jsem je prachsprostě ukradla
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rounyna Rounyna | 18. března 2011 v 1:16 | Reagovat

Ten déšť jenom tak symbolicky zakončil včerejší den, kdy mě někdo nahoře neměl hodně rád.
Hlavu mam mokrou ještě teď (místy).
A nezmínila jsi se slovně, (ale obrazně ano) o mé bájo čapce. Nebejt jí, měla bych pohlaví o poznání mokřejší. Vzdejme jí hold, nuže.
Také nutno podotknouti, že ty fotky se mi líbí, mají pěknou atmošku a hezky tvoje písmenka doplňujou.

2 izabelle izabelle | Web | 18. března 2011 v 1:24 | Reagovat

[1]: No vidíš, to mě ani nenapadlo.
Jeden obraz je přeci jako tisíc slov, o jejím chrabrém počínání si inteligentní čtenáři přečtou z komentů, ale jestli chceš doplním.
Atmošku mají epochální, to tedy ano.
Ani mě nemrzí, že si takovýhle věci nezvládám sama imaginovat a potřebuju k tomu prostředníky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama