Bohatá jsem ... leda ve snu

16. dubna 2011 v 22:04 |  Snář
Už od včera jsem časově dezorienovaná. Už druhej den víc spim než bdim. Už od čtvrtka sem nemocná.

No už v pátek jsem si šla lehnout po té co jsem přišla ze školy. Spala jsem v obývačce v křesle, tam se mi to obzvlášť líbí. Můžu bejt skroucená v klubíčku, televize a rodina tvoří příjemnej podkres atmošky a mě to vůbec neruší. Když sem se vzbudila tak sem měla úplně modrou až černou držku. Docela děsivé a úplně poprvé v životě. Ani když se třesu zimou od hlavy po paty tak nemám modrou držku. Prostě záhada. Zdálo se mi, že mám leukémii.
Byla jsem v nemocnici. Měla holou hlavu. Tak modrofilajový kruhy pod očima, že si mohly hrát na monokly. Propadlý tváře. Skelný oči. Byla jsem vychrtlá a nemocniční košile na mě visela.

Napíchnutý k ňáké holi
hlídám se a zaháním
visím tu jak strašák v poli
zaháním se máváním

Má pravá i levá ruka
vlaje blbě ve větru
jak divná boží muka
navlečená do svetru...

Bylo to krásný.

Dneska v noci, nad ránem se mi zase zdálo, že jsem u otce v práci. Řikám si o ty boty a ukazuju mu moleskyna. Říká mi, že je zná a že to je super. Dává mi papírovou desetitisícovku za kterou si můžu koupit co chci.
Poprvý v životě jsem bohatá a můžu si koupit co chci.
Pak sem se zbudila.

báseň kopyrajt Jura Hásek mástr Krchoff

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rounie Rounie | Web | 17. dubna 2011 v 0:40 | Reagovat

Rodina by nikdy netvořila příjemnej podkres atmošky. Aspoň pro mě. A ani bych před nima nedělala mou nejoblíbenější věc - spánek. Protože, jak je známo, věci, co mám ráda, nejsem s nimi schopna sdílet.
Ty vole, ale už, já taky potřebuju propadlý tváře a všechno.
A že se ti Krchoff nějak zalíbil, co?
Splaš si od něj Básně sebrané.
Pěkné spaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama