další dobrodružná výprava do cizího mozku

28. května 2011 v 19:28 |  random
Poslouchám Mozartovu lacrimosu a kreslim při tom po rozstříhanejch čtvrtkách gumovací propiskou spirály.
Jestli byl včera pátek, tak to byl dobrej den. Jestli nebyl včera tak nevadí, stále byl dobrej.

Začátek teda nebyl nic moc, seděla sem u táty v kanclu. Uprostřed vyklizený místnosti na točící se židly a nade mnou svítila žárovka. Dočítala sem tu jednu knížku co mám z antikvoše. Sice má devadesát čtyři stran, ale četla sem jí tři dny. Nějak sem se nemohla začíst prostě. Možná napíši recenzi. Abych si to pamatovala do těch maturit. hahaha
Takže sem seděla na židly, dočítala Pierra a Luce a mezitím se bavila s panem M. svým oblíbeným tátovým makačem. Asi taky zabředá do toho umění. Bavíme se spolu o umělcích, barvách, výstavách, počítačových programech, knížkách, ... a tak. Doporučil mi jich pár, já si je zapsala do svého dijáře a pak přišel otec a jeli sme na Prahu 9. Na jakejsi děckej den do jakýhosi parku. Kterej je možná hezkej, ale psi tam nesmí navolno a vstupovat na travnatý plochy. Cože? Co to je za hovadinu. Hned sem byla naštvaná. Takovýhle věci beru jako osobní útok.
Musela sem těm debilním lidem, chápejte rodiče se svýma ratolestma, rozdávat těch pětset vizitek, co sem předchozí den do sedmi (do šesti nó) rozřezávala.
Otec mě tam konečně zanechal a někam si odjel. Chvíli sem tam bloumala po okolí, pár vizitek pohodila různě po lavičkách a pak sem šla sledovat kačeny a kapry. Oslovovala sem je magicarpy a blátotlačkami.
A pak sem odešla. Hledala sem to nákupní centrum Fénix.
Maj to tam divný. Nic moc lidí. Hledala sem knihkupectví, ale to tam zjevně nemaj, tak sem jela dolů, protože dola maj dycky potraviny.
Zalezla sem do petcentra a sledovala tam vrabce, co ce koupali, osmáky, co spolu běhali v kolečku a papouška co louskal nějaký zrní. Měli tam veliký potkany a málo obojků. Pak sem přešla do papírnictví, kde maj maximálně 4B tužky a dívali se na mě jako na retarda, když sem se ptala po 6B tužce. A pak sem zašla do Billy. Která je drahá, ale hezká. Líbí se mi, jak tam měli otevřenej ten strop a všechny ty trubky a dráty byly vidět. A pečiva taky měli hezký. A strašně moc a strašně krásnejch pekanů. Úplně olepený tim sirupem, ale za osumnáct padesát. Děs. No stejně sem si vzala dva.
Pak sem zase po lavičkách poházela pár vizitek a ze stojanu si vzala housera.
A šla zas do toho parku. Našla sem to hned překvapivě.
Už se tam cosi dělo. na pódiu stál ten Upír Krejčíř nebo jak a vykládal cosi. Pak přičel českej Hery Potr a čaroval.
seděla sem sama na kraji poslední lavičky a bylo mi fajn. Nikdo si mě nevšímal jakoby mě neviděli. Bylo to příjemný.
Pak tam přišli nějaký dvě kickboxerky, nevim co z toho měly mít ty děcka. Pak přišel jakejsi sluha se svým superhrdinským pánem, asi nějaká parodie na Batmana a mluvili anglicky. Pořád se do toho nějak snažili zahrnout i ty fakany, jenže ti jim nerozuměli ani yes I do. Byla to jakási reklama na nějakej anglickej tábor či co.
A pak přišla Olga Lounová, zpívala gynekologa amatéra na děckym dni a řikala, že všichni ti chlapci z její skupini sou svobodní. Asi těm učitelkám z těch školek.
Skicla sem si jeden strom a pak mě to nebavilo. Tak sem odešla.
V metru sem zase zanechala pár vizitek a jela na Národní. Tam sem šla do Altamiry a konečně si koupila ten štětec. Vyžadovala sem kdovíproč dvacítku a když na mě vytáhl děsnou tlustotu, ještě jakýhosi DaVinciho za strašný peníze, tak sem si radši z kelímku vytáhla něco sama.
Pak sem šla do tý tenoučký uličky jak je za levnejma knihama, kde sem vlastně taky byla. Koukala sem na velmi levnej a docela hubenej Dekameron, ale neměli u něj cenu, tak sem zase šla. Do tý uličky.
Myslela sem, že v těch učebnicích maj i něco jinýho než učebnice, ale nemaj. Tak sem pokračovala dál, ve vidině nějakýho antikvoše.
Zjevilo se přede mnou nějaký knihkupectví. Byl tam jen pán prodavač a kvůli mě přestal telefonovat. Dělal, že si mě nevšímá, ale já věděla, že mě sleduje. Strávila sem tam minimálně půl hodiny, protože sem neschopná a neumim ani hledat ani vybírat ani nic. Když sem odcházela, tak se mě ještě ptal jestli sem nenašla co sem hledala, že se klidně může podívat do databáze, z čeho sem byla vyděšená a něco mu odhrkla, z čehož byl zklamanej.
Vběhla sem do dvacetdvojky a jela na Mírák. Tam sem vystoupila. Stál tam jakejsi kameraman a natáčel lidi, tak sem se na něj zamračila a dělala, že tam nejsem. Opodál stáli dva postižové a děsně se tomu chlámali a že prej nedali žádný povolení a takový věci. Zase sem se bála.
Přijela mi tramvaj a já jela jenom jednu zastávku. Vystoupila sem a šla do výtvarnejch potřeb. Všechno sem tam zobdivovala, omakala všechny skicáře a vzala si 9B a 8B tužky. Pokračovala sem pěšky a vlezla do zverimexu. Žádnej trapnej petcentr. Žako jim tam lítal nad hlavama a smrdělo to tam jako všechno nemožný zvířecí žrádlo. Když sem si vybrala sušenej hrtan a položila ho na pult, přiběhl nahatej potkan a začal ho očuchávat. Byla sem tak rozprostovlasatělá, že sem si ho musela pohladit.
Normálně na cizí zvířata nesahám, protože nemám ráda když někdo cizí sahá na moje. Ale paní prodavačka vypadala, že jí to nevadí. Pokračovala sem pěšky a zalzla do knihovny. Zase sem nic co potřebuju nenašla a tak sem si vzala dvě komixový knížky. Teda pardon, grafický romány.
Když sem vylezla tak pršelo, takže sem vběhla do tramvaje. Která byla plná a baba co stála vedle mě byla ňáká strašná pizda, takže sem rači další vystoupila a došla domů pěšky.
Pak sem se podívala na film. Nakreslila první filmovou ilustračku, která se mi moc nelíbí. Ale co se dá dělat.

Vypadá to, že je to článek o ničem a na nic. Doplním ho tedy zedníma fotkama.
Mám zední obsesi totiž. U každý pěkný zdi mám potřebu vyfotit brambora.










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 R. R. | Web | 28. května 2011 v 19:59 | Reagovat

Nevim, dle čeho jsi soudila, že mě to nebude bavit. Já mam takový výpravný články nejradči.
Na národce vim hned o dvou antikvoších.
Já ty zverimexy nemam ráda, stejně jako zoo. A dobrovolně tam nelezu. Pač nic tam nekupuju a obojky a vodítka maj ošklivý, takže co tam.

2 izabelle izabelle | Web | 28. května 2011 v 20:00 | Reagovat

[1]: já tam chodim čumět na ty zvířata a na to žrádlo a závidim a pak mám depky, že nemám prachy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama