zombie walk 2011

22. května 2011 v 1:28 |  random
Včera, nebo předevčírem, prostě před dvěma dnama, nebo tak nějak, mi Rouna povídá o týhle věci. Jasnačka, že sem o tom neslyšela prvně, ale prvně sem se zůčastnila.

Jelikož sem pomalá, flegmatická, ignorantská, nezodpovědná a tak dál, moje přípravy propukly hodinu, možná dvě hodiny předem. Takže sem si mohla přijít socky oproti promakanostem ostatních, ale ne, nepřišla.
Takže Rouna přijela ke mně domů, vloupala se dokonce i do baráku a když sem šla otevřít dveře, tak si vyšlapávala cestu do dalšího patra. Takže sem jí musela říct: "Co děláš vole?" nebo něco podobně zdvořilého na uvítanou.
Daly sme si voběd, začali stahovat Manic, já si mezitim roztahovala levou botu na pravý noze, podepsali formulář, sežraly hrušky a vydaly se do Alberta.



Potřebovala sem potravinářský barvivo. Albert nás akorát nasral, tak sme zapluly do papirnictví, kde se mi vhodně vyjevilúdajně červenej inkoust do plnících psaček. No při zkoušce ohněm vypadal růžově, ale řikala sem si, že ho když tak smíchám s tuší.
Doma sem teda leplovsky smíchala škrob s vodou, tuš s iknoustem a všechno bylo na dvě věci. Nakonec sem teda zneužila temperu. Sem velmi nadaný umělec, co ani barvy míchat neumí.


Další zastávka byla v koupelně. Rouna donesla mejkap, správné bělosti a začla si profesionálně nandavat spoustu, vážně spoustu vrstev. Jelikož sem ten socan, nezvládla sem jí dohnat v jejích vrstvách a tak sem si radši začla plácat něco na oči. Protože mě to baví a docela mi vyhovujou moje oči, tak mi to i de. A protože sem zjevně nadaný malovač očí, splácala sem něco i na Rouně.









A pak sme se pocákali tou krásou co sem tak namáhavě zplácala. KOupelna byla taky celá krásná, ale na to nebyl čas. Zbytek krásy skončil na Roršakovi.
Jakej chudák. Vždyť to hraničí s týránim. Vůbec se to nedá srovnávat s pudlama na růžovo a bledě modro!



Jelikož sme to časově nezvládaly. Teda Rouna si myslela, tak sme vyběhly ven a fofřily na metro. Lidi čuměli a zatim moc nevěděli. Potkali sme barzojíka.
V metru na nás neustále čuměl jakejsi boj a jakýsi kůlny se nám celou dobu chlámaly. Ale my víme, že nám jenom děsně záviděly.













Vystoupily sme na staroměstský a já byla naprosto dezorientovaná. Vůbec sem si nemohla zpomenout nebo vybavit, nebo cokoli, co by souviselo s kampou. Naštěstí sme zahlídly pár zombychlerů a Rouně došla její pozice na mapě a mě opožděně taky všechno došlo. Rouna obávající se nedostání pásky běžela, skoro teda, chvátaly sme neskutečně prostě.
Došly sme úspěšně na pampu, koukaly po zombanech a hledali údajný registrační stánek.
Možná si stánek představuju nějak zastarale, ale byl to jen stoleček se židličkou.
No, odevzdali sme formulář, dostali pásku a už poslouchali jakýho máme sebou zombaního píska, co je zaručeně chudák největší.












A, ty vole, víte co sme tam potkaly? Pumče. Teda myslim. Na kšandách. Bylo to velmi.




Pak sme nadále nemohly trpět hlad a žízeň a tak sme se vydaly k biovackům pro sváču. Zanechala sem Rounu s Roranem před vobchodem a šla si pro vodu a jakýsi sůši. Dyž sem se navracela, Rouna s hrůzou v očích držela Rorana a nad nima se nakláněl jakejsi děsivej rus. Prohodily sme se a já udolávala konverzačním pokusům onoho chlápka. Vůbec sem mu nerozuměla ani nic. Opakoval pořád labrador a Gibraltar.
Po cestě zpátky sme zaparkovaly v Rounině oblíbené ulici a zase setam mrtvolně pohodily. Turistas měly zážitek. Dokonce si museli sáhnout na chudáka Brambora, jesli je fakt mrtvej.
















Navrátily se na Kempu a za nějaký okamih sme se vydaly na zombychleří pochod. Lidi vyřvávaly, belhaly a mačkaly se, ale přežila sem to. Brambor ukoul jedný zombii bagetu a vůbec byl v poho. Byla to legranda.





Nějak sme se dosyflili k Rudolfinu, tam se prováděli hromadné fotografie, rozdali Monstry a všichni měli zombickou radost. Mě energeťáky moc nejedou a vůbec sem pomalej píč, tak sem si to dotáhla eště domů, zatímco někdo to tam vyzunknul za těch deset minut, ani tolik snad ne.
Pak sme šli na Staroman, tam mě to moc bavilo.
Potkaly sme labilního bílýho retrívra na vodítku a s košíkem.
Lidi pořád litovali toho mýho chudáka, já jim to potvrzovala, že je opravdu strašlivě týraná a hroznej chudák, a že by opravdu měli volat ochránce.
Pak se to zastavilo kdesi v jedné ulici. Chvíli se nevědělo a pak se to různě rozuteklo.
Vrátily sme se zpátky na Staroman, přešli na Vencála, prošli Františkánkou, vyděsily malý fakany, profofřily vencál, páč Rouna opět spěchala. Doběhly sme na Muzejum na mojí trambu a jely domů.
Rouna se fofrácky odzombovala a zase fofřila na metro, já jí stále zombácky doprovodila a vůbec to bylo fajn.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rounie Rounie | Web | 22. května 2011 v 2:06 | Reagovat

Ted mi tak z toho článku přijde, že muj život je jeden velkej zpěch.
Ale nevim jako, proč sem se taj furt něčemu smála. Vzpomněla sem si, jak sem vycházela o to patro vejš, abych nemusela stát u vás před dveřma, aby na mě ta bába nečuměla (když sem už před ní utekla i u vejtahu). Pak svejm mejkapum, očim. Mejm spěchum. A tomu Rusovi, Labrador a Gibraltar. Ten mě fakt děsil.
A vono je asi dobře, že sem ty kůlny v tom metroušovi neviděla, stačil mi ten blondýn, co si myslel, že mu patřil celý Londýn.
A tyvole, víš proč sem se tak dlouho neukázala zpátky na skypanu? Jasně, koupala sem se. To jo. Byla sem rozpláclá v bath, ale já se pak zvednu, vylejzam z tý vany a čumim, a voni pode mnou v tý vodě plavou dva dinosauři. Dva gumový dinosauři? Takový ty postavičky prostě, ale já to nechápu. To mam tolik tuku na zádech, že sem je necejtila? Smrt prostě jako. Což ovšem nevysvětluje, proč sem se z tama navrátila tak pozdě.
Ale tak, kobra.

2 Rounie Rounie | 22. května 2011 v 2:09 | Reagovat

Jo a nejsem kretén, a vůbec sem v první větě nenapsala zpěch místo spěch. A lituju tě, pač ty si to tu rozklikneš s vidinou dvou inteligentních komentářů a místo toho tu budeš mít dva totálně out of toilet. Já bych tendle plk druhovětej dala do závorky, jenže víš, jak na tom je moje klávesnice, že...Ani ten otazník radši nebudu dělat, pač bych si zlámala prsty.

3 Lady Dog Lady Dog | Web | 22. května 2011 v 6:40 | Reagovat

heh, já jakožto nadprůměrně stydlivý a bojící se ostatních zkřivených obličejů člověk, bych tento pochod zřejmě nezvládla. heh. v metru muselo být rušno.. :D no, prostě tohle na mě není, a ani bych toho mýho psa takhle nedokázala "zřídit" :D na tom chodníku, v tý uličce, to musel být vskutku epochální zážitek. dá se tak nazvat? kdyžtak mě opravte, že vám využívám vaše slova nesprávně.. :D

jo a ktý pumě, asi to puma byla. já mám k tomuto chovu kočkovitých, spíše obecně exotických zvířat , doma a v bytech, a na zahrádkách a v cirkusech velmi negativní postoj, tahle zvířata by měla žít ve svém typickém přirozeném prostředí a né někde v bytě společně s lidma. měli by být ty zvářata doma, v přírodě, a žít svůj šelmí život..přirozený život, a ne se někde procházet na popruchách a vodítku po kampě...

4 Skye Skye | Web | 22. května 2011 v 20:09 | Reagovat

Hele, měly byste si nechat patentovat novou módu..

5 Rounie Rounie | 22. května 2011 v 21:40 | Reagovat

[4]:Ani nevíš, jak rády bysme takhle chodily, a ani to nemusí bejt patentovaný (to je moc drahý). Ale kdo řiká, že tak chodit nezačnem.

6 Marguerite Marguerite | E-mail | Web | 7. června 2011 v 23:09 | Reagovat

Helou,sice vůbec nevím, jaxem se sem dostala,  ale je to strašně sexy článek!!! Hrozně mě bavilo to číst, umíš velice poutavě a vtipně psát a vlastně vůbec vyprávět, ty fotky sou taky velice fešné, obzvlášť ty válecí, já se teda válela jen na zemi u metra, ale na vás nemám. Zato mám dojem, že jsem vás, včetně vaší sexy labradořice zahlídla v párku. No nic měj se famfárově. :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama