hledej, hledej hádači aneb muzejní noc s Rounou a Zábou

12. června 2011 v 23:39 |  random
Věděly sme to už dlouho.

Že půjdem na pražskou muzejní noc (všechno v malém), protože, no, nevim. Je to fajn ne. Plánovaly sme to ve velkym stylu ostatně jako všechno co děláme. No...
Někdy v podvečer měla přijet Rouna. Kolem pátý se odhlásila ze skajpanu a neřekla ani střep. Ne, že by to byl náš tajný dorozumívací se signál a heslo pro odchod a příchod, or samtyn.
Takže sem se koukala na nějakou akční úchylárnu a očekávala, že mi přijde sms, nebo kouřový signál, že za pár okamžiků bude Rouna stát před vchodem.
Místo toho na mě zařvala bábule, že Rouna je dole. Cože? My máme štítky na zvoncích?
No, takže sem jí šla odemknout a dozvěděla se, že si zapomněla mobil. Divný. Je to vůbec Rouna? Nebo nějakej hologram, klon, či iluminát?
Ani nevim co sme pak dělaly, aha nic. Udělala sem si káfu do termosky a hned sme vyběhly.
Pak sem se musela samozřejmě vracet, páč sme zapomněly Ega i Králíka. A šly sme dozadu na Orionu. Oriona. hhh
A vyjely na Palačák. Palackýho náměstí. Komu eště příde divný, že na Palackýho náměstí se metro menuje Karlovo náměstí? No. Prostě nás kopnul do obličeje fakt, že Palackýho náměstí a náměstí Jana Palacha je, sakra, něco jinýho. Tak sme teda šly hledat nějaký muzeum, co měla Rouna naplánovaný, nějakej človan. Že prej se má jenom někde zabočit za botanickou zahradou. Zastavily sme se u většiny zdí a schodů a dveří a oken a fotily sebe a tebe a Egona a Králíka a tak.
Lidi byly. No jako vždy. U vytžení.
Egon si vyrazil u kostela zuby.
U číňanů sem koupila vteřinový lepidlo a rozbila jim tam dveře.
Zabloudily sme. Jaly sme se následovat podezřelé lidi. Došly sme k nějakýmu výzkumnýmu centru univerzity Karlovi, to sem si asi teď vymyslela. Vyšly pár schodů, protože Viničná ulice se tvářila, že je HNED tam. Našly sme teda vykotlanou židličku a láhev vína. Bez vína. Rouna ji labužnicky rozbila.
Ale Viničnou ani dvě hovna.
Následovaly sme pořád podezřelý lidi a našly muzeum Antona Dvořáka, kde pořádali diskošku s remixem jeho beatů. Tak sme jim šly aspoň do jezera nakreslit Rusalku. Kdo ste tam byli a viděli jezero, mohli ste vidět i Rouninu Rusalu v modrém a moje rusalčí ruce, na červeno a s blánama. Nechtějte mi tvrdit, že Rusaly nemaj blány mezi prstama a nemůžou bejt rudý jak Apač.
A pak sme zprznily Antonovu hlavu tím, že sme k němu přikreslily tělo. Rouna mu sice dala kvádro, ale netvářila se moc nadčeně. Já mu přihrála tělo svalouše s pekáčem buchet a namakanýma rukama, jenže do jedný ruky sem mu vložila Králíka. Asi to ještě tu minutu, co sme odešli spálili za řádného odříkání otčenáška.
zaslechly sme, že Viničná, je eště bůhvíjak složitě, takže sme se na to vykašlalt, zřejmě. Snažila sem se odchytit jakousi čočku, Rouna se fotila u zdí a u schodů a u zdí a u zdí.
Pak se zase zdálo, že sme zabloudily, ale ustály sme to a vyskytly se zase nad tou první zdí, kde sme se úplně prvě aranžádovaly.
Šly sme zase na fejkový Palackýho náměstí do metra Karlova náměstí, kde na eskaloších nikdo nebyl. Úplná lahoda jahoda. Byla jsem skoro jako hlavní Toúv opatrovník.
Spěchaly sme na Staroměstskou do Rudolfina abysme stihly aspoň něco. A teda koncert barokní hurby. Nestihly ofkours. Nějak se nám tam podařilo vpašovat i když uvaděčka, nebo co to bylo, spíš bodygárdka hlídala dveře jako vlastní kabelku.
A lidí tam bylo moc moc moc hodně. Sedly sme si na zem.
A poslouchaly. Chtěla sem si s něma hvízdat, ale to se asi nesluší ani nepatří. Pak se ukázalo, že lidi ani neumí tleskat a místo toho skandujou.
Nechtěla sem ani na tu ženskou moderní, ani na ty dirigenty a tak sem pózovala před dveřmama s Egonem a lidi měli zase pozdvižení.
Pak sem se zase válela po zemi.
A pak sme šly po nábřeží k mostku.
Rouna mlčela a já si zpívala.
Pak sem si dala pětiminutovou hodinku angličtiny.
A pak sme šly do mekáče. U mekáče dělaj jenom lidé hloupí přirozeně, vožralý, zhulení, čichači lepidla, konzumenti houbiček, lsd, cracku, kokainu, heroinu, ... dokážete si to představit. Měla sem čest seznámit se se všema třema, co měli noční šichtu, díky Rouno.
Nažraly sme se teda a řekly si, že půjdem eště, já myslela na umprumku a Rouna myslela, že do technickýho muzeja nebo co. Skončily sme na umprumce. Došly si tam u nich na záchod, pohovořili si s nějakým restauratérem, co nám záviděl Egona, podepsaly se do dvou návštěvních kih a já jim ukradla víčko od stabila.
Jo a na Karlově mostku potkaly nějakýho vožralýho trapáka, co mi zřejmě děsně záviděl Králíka. A v metru další vožrala byl u vytržení z Egona.
A všichni vožralí lidé by měli mít zakázáno mluvit na ty střízlivé. Vožralí lidé by vůbec měli mít zakázáno mluvit. Vožralí lidé by se měli na svoje vožralé stavy zavírat do budek. Kadi.
Nějak sme dojely domů a vzbudily Rorana. Šla sem se s ní eště teda vyčurčat. Rouna prubla fukbuk a já dala stahovat nějaké film. Ulehly, Rouna osnovala plány na zničení mé palandy a eště sme si hodnou chvíli něco vykládaly.
Ráno sem se nějak zbudila a šla s Roršakem. Dyž sem se vrátila, Rouna furt chrápala. Brambor jí zbudil svou mokrostí, nebo tak. Místo slušnýho pozdravu se mě ptá "proč je Bára mokrá". Seděla jí na obličeji, takže se to zdálo asi jako vhodná ranní otázka.
Pak už byl voběd.
Tak sme šly na Flóru, Rouna mi koupila pitíčko, za moje prachy teda a zčořila čilichili, Brambor se snažila nenápadně dostat do zveráče a pak sme si šly sednout na schody před bránu na olšanskej cintorín.
Zalezly do metra, já jela jednu zastávu na Jiřák a Rouna domů. Já se rekreantovala po Vinohradech, četla čilichili a je mi jasný, že Brambor asi fakt bude hárat a sere mě to tak, že hodně.



















































































































































































cítíte se znepokojeni? Ano, to je vizuální orgasmus.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 korja korja | Web | 12. června 2011 v 23:53 | Reagovat

nanogaming hledá redaktory,fotografy,kameramany  více informací na webe

2 yadnee yadnee | Web | 13. června 2011 v 15:24 | Reagovat

ta http://img7.rajce.idnes.cz/d0703/4/4969/4969834_d958db1839c04fd2dacef7db7f4e04f3/images/DSC_4960.jpg a ta http://img7.rajce.idnes.cz/d0703/4/4969/4969834_d958db1839c04fd2dacef7db7f4e04f3/images/DSC_4664.jpg jsou jasnýma favoritama, ale skvělý sou všechny. A fakt bych chtěla vidět, tak prázdný eskalátory, jako!
A zní to moc fajn.)

3 yadnee yadnee | Web | 13. června 2011 v 15:25 | Reagovat

ahh, máš komentář ve spamech .D

4 izabelle izabelle | Web | 13. června 2011 v 21:37 | Reagovat

[1]: to sme rádi
[2]: jo, taky jedny z mejch oblíbenejch. Prázdný eskaloše sou nejvíc, taky sem byla vytrhnutá.
Bylo to fajn ))

5 Rounie Rounie | Web | 13. června 2011 v 22:44 | Reagovat

Vlastně nevím, co psát. Všechno už bylo řečeno. Snad jen, že to bylo fajn jako vždycky. A přitom zase naprosto jiný. A přestává mi fungovat klávesa zet. Což je radostná zpráva. Blém.

6 ramy ramy | Web | 15. června 2011 v 22:44 | Reagovat

úžasné fotky. z niektorých mi naskákali zimomriavky :D, ale najviac sa mi jednoznačne páči tá predposledná. neviem sa na ňu vynadívať!!

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 17. června 2011 v 18:10 | Reagovat

Mluvící lebka!
Murray, the horrible skull!
Nevšímat si, to já si jí pojmenovalo po mě známé lebce.
Je to skvěloucné.
Vrním tady.
Ty ruce k nebi, metrovky nemetrové...
Neměřím to na potleskometru ale na srdcotlukovzruchonemetru a vyhráli jste dnes hlavní cenu. Smím jí předat na Alfě či mám poštou? A nebo, abych si to ulehčilo - předávám jí jen tak, letmo letmě! Ve tmě muzeíí-í-í-íeeek!

8 izabelle izabelle | Web | 17. června 2011 v 22:01 | Reagovat

[5]: zet zet zet
[6]: páni, až takhle? Já sem úplně rozprostovlasatělá ))
[7]: my si s Rounou osobně a radostně přijedeme ))
A moje horibl skul už méno má, je to Egon, nemá rád, když si ho pletou se slavnějšíma příbuznýmama :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama