jednou takhle z cesty ze školy

6. června 2011 v 18:09 |  random
Ve škole se nedělo nic neobvyklýho, jako obvykle.

Psali sme diktát. Údajně pro pátou třídu. Ale určitě pro šestou. Ve třeťáku. Nestačilo by, kdyby nás při tom někdo nahrával. Češtiny sou vždycky plny zážitků.
Psali sme z dějin umění. Nakreslila sem jí tam ilustračku od Blakea "duch dávných dní" nebo nějak tak. Jediný veledílo, který si pamatuju, a ještě nejspíš špatně. Takže očekávám jednyčku. hahaha
Došla mi i bombička, takže sem musela vyměňovat. Z oranžový na filajovou. Vypadalo to moc hezky. Doufám, že až budu slavná a po smrti, tyhle moje věci budou sakra ceněný. Občas se pod něco podepíšu jako Kryštůfek Robin. Tak si to pamatujte.
No, jak sme dopsali, tak nám pouštěla nějakej film o rokokovejch, novogotickejch nebo klasicistních stavbách. Nevim. No byla tam vyšší dívčí ve Vodičkově, kam sem chodila na základku. Heč. Takže sem hned musela vykřikovat voda, voda, voda. A v tom začalo pršet.
Byla jsem označana za čarodějníka.
Některý spolužani se bouřek bojej, a já se nějak vyskytla v jejich skupince při cestě na metro, takže sme fofřily. Vypadalo to, že bude jenom poprchávat.
V metru sem seděla na trojsedačce, na tom jednom místě. Naproti mě seděla matka s dítětem, který na mě celou dobu zíralo. A snažilo se o beatbox, nejspíš. Asi spíš prdělo pusou. Mělo pak celej poslintanej obličej, kapaly mu na kraťasy i na motorku. Na tu odstrkávací, ofkours.
Na trojsedačce vedle seděl pravděpodobně mužó patříci ke čtyřprocentním. Dokonale nagelovaný vlasy, čisťoučkej, navoněnej, pěstěnej, nohu přes nohu. A vedle něj seděla ... jak to popsat. Ženó, nejspíš za zenitem. Dlouhý mastný, řidký vlasy, chmýří pod nosem, minimálně deseticentimetrový slepený potem chlupy v podpaží, se záclonovitou halenkou, bez podprsenky samozřejmě. A ubrusovitou sukní, neoholený nohy, ponožky a sandály.
Zajímavej kontrast.
Vystoupila sem na ípáku. Už na eskaloších sem to slyšela. To vylejvání nebeskejch oken. Naprosto nikdo nebyl venku, všichni byli všemožně a všelijak skovaný a nikdo venku. To by bylo abych já taky čekala skovaná. Samozřejmě, že sem šla do toho deště. V bílym tílku, teplákovejch nasrávačkách, plátěnou taškou a plátěnýma botama.
Do toho mi ještě ujela tramvaj, takže sem se rozhodla, že prostě půjdu pěšky na další zastávku. Stát v dešti samotný na ostrůvku je přece jenom divnější, než v tom sami chodit.
V konverskách sem měla bazén a pěkně mi to čvachtalo. Nasrávačky se mi lepily na nohy a padaly. Tílko prosvítalo. A taška? Ach moje chudinka králičí taška se celá, naprosto celá roztekla. Místo béžový byla černá, místo králíka jedna velká kaňka a v ní sem měla mobil, skicák, diář a takový věci. Ještě sem teda měla sluchátka, ale ty to záhadně přežily. Ne trapný pecky, velký wescový sluchátka.
Jenže pak začaly padat kroupy.
Myslim, že budu mít modřiny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 8. června 2011 v 16:23 | Reagovat

Pan Blake je má inspirace mnohovětevná.
Čerpám z něj a nikdy ho sekerkou neporazím ani nedohlédnu do celé šíře jeho koruny...

2 Lady Dog Lady Dog | Web | 9. června 2011 v 21:24 | Reagovat

oněch ženó je v našem městě několik. asi jak všude. no, fuj.
jinak, králičí tašky je mi líto, byla pěkná...originállní.ale ted je z ní zas originální BigBlot. ne? :S :D
au.nemám ráda křoupy.
a to ř se mi nechce opravovat, tak to nechám na křoupech, neva?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama