štístko se šťastlivcem

26. června 2011 v 14:51 |  random
Dostala sem... chvilka napětí. Ne krámy, zrcadlóúků! Záviďte mi, přejte mi, je mi to fuk, hlavně že můj život má konečně smysl. Zoufale jsem po ní toužila dobrý tři až čtyři roky a necelej, či celej, nevim, tejden před vosumnáctejma narozeninama se stal zázrak. Přišel Nikoňan. Takže s nim žeru, chodim na záchod, spim, venčim čoklunu, chodim do školy, píšu článeny a taky občas fotim.

Sice mám rozbitou klávesnici, už druhou v tomhle měsíci, ale nic mi nezabrání "chlubit" se vám. Pro rejpaly a nevěřící se mučim s klávesnicí na vobrazovce, programem pro postiže.

Jako první vám představuji nějaký domácí vybavení.











Nějaký koně Schleichový. Až bude konečně normální počasí, asi je všechny vytáhnu ven, vyvenčit.








Jeho první školní výprava.












ano, i ty přírodniny sou u nás ve škole. Máme tam místo zzahrady takovej les. Opřírodňovala sem se tam místo angličtiny, pak mě úča nechtěla pustit do třídy. Oknem. A moje božanská placka na míň božanský rozteklý tašce.




Už doma, na vycházce, sem nutila Rorana pózit u zitroena. Nutno poznamenat, že už čtrnáct dní, cirka, asi přehánim, páč to chci mít za sebou, hárá a ani jednou sem jí nemusela připnout na vodítko. Nejsem já božan? Sem.









Pak sme se srazily s Rounou, páč se musela seznámit s Toovým synovcem. S Toem si padli do oka, naštěstí.






A našla poklad, do koruny z ČSSR.


Pak byl pátek a já zatáhla. Místo toho sem jela na první nefalšovaný fototrip.
Nejřív na Vencál, kde sem vyfotila každou odpornou i méně kytku.


















A pak plynule přešla na Náměstí Republiky, kde sem nasedla na tramvaj, směr Národní garelije.
Na Pražský Kvadrijenále.






























































Den sem zakončila sérií Egona z vyhřeznutým mozkem. Chudák, zase spadnul a způsobil si otevřenou zlomeninu jediný kosti co má. Lebky.













A včera sem byla na cintoríně. Moc sem toho nezvládla, bylo nějaký retardovaný světlo a tak.















































Po cestě domů sem se zase zastavila u odkládky knih zadarmo vezmi si. A nic si nevzala, ani Bílýho Bima, páč romány o psech sou furt jedno a to samý.








A konečně dneska, sem šla rabovat do babčiný šperkovnice.















Hm. A to sem já.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ramy ramy | Web | 26. června 2011 v 15:50 | Reagovat

wow, nikooon!!! gratulujem, dúfam, že to bude znamenať ešte viac fotiek na blogu muhahaha!! tak si ho pekne uži :)

2 Eileen Eileen | 27. června 2011 v 10:32 | Reagovat

Celej minulej tejden jsem si chtěla pučit zrcadóuku od fotra, ale vždycky z toho ňák sešlo. Chtěla jsem si jí pučit na zejtra na tu barokní Prahu, ale nevim jestli to vyjde, páč je fotr v Makedonii :/
nehledě na to, že na tom jeho foťáku mám hafo fotek malejch nudlích čoček, který bych si ráda konečně stáhla :))

3 Lady Dog Lady Dog | Web | 27. června 2011 v 14:33 | Reagovat

oh, blahoželám(:D) ti k "posvátnému"přístroji. uh, když jsem jednou zkusila zrcadlovku z rodiny, byla jsem v sedmým nebi. nE!v osmým.. neuvěřitelně krásně to fotilo psy, fuh, chci ji zpátky..!

my hárání očekáváme až na podzim. já ji raděj držím v oto období na vodítku..
takže, krásý fotky, nejvíc se mi líbila yta fialový kytičky uprostřed s rozmázlým zeleným podkladem.a pak ještě nějaký, to vim.

prosím, k tomu hýbání dějin, moc jsem to nepobrala, je vedro :D potřebuju trošililinku vysvětlení

4 yadnee yadnee | 1. července 2011 v 21:40 | Reagovat

Jojo, já svý šlajchy už taky budu muset vyvenčit!

5 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:11 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama